Pronájem nebo turistické ubytování

Městský soud v Praze 6 vydal rozsudek Af 20/2020, který pravděpodobně vnese další směr do diskuzí o charakteru služeb poskytovaných prostřednictvím platformy Airbnb. Šlo o případ, kdy majitelka bytů využívala platformu Airbnb k tomu, aby mohla byty krátkodobě pronajímat, ale správce daně jí oponoval, že ve skutečnosti poskytuje turistické ubytování. Dle názoru soudu je označení dané služby jako „pronájem" vskutku nesprávné. Dovodil, že opravdu šlo o poskytování ubytovacích služeb.

Mezi kritéria, která soud považoval pro posouzení charakteru služeb za klíčová, patří 1) to, zda byty jsou poskytovány na relativně krátkou či předem vymezenou přechodnou dobu, 2) zda jsou nabízeny způsobem, který svědčí o zacílení na osoby, které nehledají uspokojení bytové potřeby, ale potřeby přechodného ubytování, 3) zda nabízená cena je kalkulována na krátké časové období (například denní bázi) a 4) zda jsou kromě ubytování poskytovány i další služby jako úklid, běžná údržba. Soud přitom považoval tato kritéria za splněná v principu jen vzhledem k těmto dvěma skutečnostem: majitelka bytů své služby nabízela prostřednictvím platformy Airbnb a během několika měsíců zinkasovala několik set plateb (tj. šlo o vysokou frekvenci střídání ubytovaných).

Názor Městského soudu v Praze příliš nepomáhá v nejasných hraničních případech, tj. pokud jsou některá z výše uvedených kritérií splněna a některá naopak ne. Nicméně význam daného rozsudku je přesto nesporný. V principu totiž podporuje názor Finanční správy ČR, která již dlouhodobě cílí na subjekty využívající platformu Airbnb k poskytování služeb (případně nabízející podobné služby jinou formou), doměřuje jim dlužné platby (daň z příjmů, DPH a pojistné) a zaměřuje se i na plnění povinností spojených s EET.