Rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) - skutečný vlastník licenčních poplatků

NSS v nedávném rozsudku potvrdil klíčová pravidla pro určení skutečného vlastníka při aplikaci licenčních smluv. Skutečného vlastníka licenčních poplatků definuje pomocí následujících vlastností: (i) skutečný vlastník musí příjmy skutečně obdržet a mít nad nimi kontrolu, (ii) skutečný vlastník musí mít právo s příjmy svobodně disponovat, ovládat je, využívat, aniž by byl omezen smluvními nebo zákonnými povinnostmi k předání těchto příjmů dalším osobám a (iii) skutečný vlastník by měl mít ze získaných příjmů hospodářský prospěch, tedy může z příjmů těžit bez povinnosti je dále předávat.

Soud zdůraznil, že důkazní břemeno nese daňový subjekt, který musí prokázat, že platby licenčních poplatků předal skutečnému vlastníkovi ve smyslu mezinárodních smluv. Rozhodnutí NSS také naznačuje, že je možné určit skutečného vlastníka licenčních poplatků, i když není totožný s osobou uvedenou jako příjemce těchto poplatků ve smlouvě, a to i v průběhu daňového řízení, kdy při posuzování skutečného vlastnictví je třeba brát v úvahu širší souvislosti a ekonomické důsledky transakcí, a ne pouze formální údaje uvedené ve smlouvě.